Po druhé hodině ranní začalo pršet. Spali jsme až do devíti a odcházeli z ležení o půl jedenácté, když už první déšť ustal. Krajina okolo Camina nabízela pěkné výhledy, zelené remízky, vesnice, hory na obzoru, mlhy vystupující z údolí.
Táhli jsme se. Do 12 hodin jsme sice měli za sebou výstup na nejvyšší kótu dne (353 m, výstup z 90 m.n.m.), ale jen 4 km trasy. Před Dorigou začalo opět mírně poprchávat. Sešli jsme až do údolí řeky Narcea, kolem nedokončených sloupů mostu dálnice (dostaví se někdy? Bez unijních peněz těžko. Španělsko je podobný expert na zneužívání evropských dotací jako Česká republika.) Řeka je opět vodácky atraktivní. V údolí (ca 45 m.n.m.) leží starý opuštěný klášter Cornellana /Monasteriu de San Salvador a albergue. Naobědvali jsme se a pro zvýšení motivace nám začalo silněji pršet. Déšť s přestávkami vydržel až do večera.
Chvílemi jsme bloudili. Do Salase jsme dorazili až před sedmou a zde hledali obecní albergue, které by tu dle zakoupeného průvodce mělo být. Nakonec jsme našli soukromé, s cenou v noclehárně za 8€ a v pokoji pro dva za 10 €. Majiteli jsem cenu označil jako vysokou a nechal si nakreslit cestu k obecnímu albergue. Ta byla ovšem zavřená - nápis na dveřích hlásal, že klíče a razítko do credentialu získáme v restauraci Casa Pacita. Chvíli jsme ji bez úspěchu hledali, několik lidí nás posílalo různě po okolí. Nakonec jsme ji po 3/4 hodině deštivého obcházení městečka našli ze druhé strany bloku domů od albergue. Zavřenou.
Co dělat? Za sílícího deště jsme nakoupili potraviny a dobrou pláštěnku pro Jarku a vrátili se zpátky do soukromé ubytovny. Jarka, neznalá dosud poutnické tradice, odmítla "spát v místnosti s těma chlapama", takže to nakonec byl pokoj pro dva...
I na tomto úseku cesty bylo několik lázní na znavené poutnické nohy, po cestě najdete též dostatek pramenů.
Dálnice Oviedo - městečko La Espina (ca 600 obyvatel) pokročila do roku 2022 o pár kilometrů - tentokrát končí za Cornellanou a ca o 10 km dál pokračuje jedním pruhem.
