Kontakt

Vrcholy dobýváme právě proto, abychom se pak mohli vracet dolů" (Reinhold Messner)

Při vymýšlení názvu pro své lektorské a pedagogické aktivity jsem se nechal inspirovat činností, která je mi jako horalovi blízká. Výstupem na  vrchol hory, kopce. A také oslovujícím svědectvím Reinholda Messnera, které je vlastně plně lidské a vyjádřené v úvodním citátu. Každý z nás si už totiž vyzkoušel cestu na vrchol kopce nebo hory. Překonal pohodlnost, bolení nohou, kameny na cestě... Vystoupit na vrchol, dostat se nad obzor, pohlédnout na údolí a pláně pod sebou - v tu chvíli se v člověku něco mění, zažívá zvláštní směsici velikosti, síly, malosti i pokory.

Je tu blízká podoba se svátečním časem. Také spočinutí nad obzorem je chvílí, kdy se přeruší monotónní / pravidelná činnost, kdy se na chvíli zastaví čas. Ale nejen to. Nad obzor vystupujeme proto, abychom:

• se mohli ohlédnout zpátky;
• viděli věci z odstupu a z nadhledu;
• přijali vnitřní výzvu;
• na chvíli pochopili pomíjivost našich starostí;
• byli blíž řádu přírody;
• cítili vděčnost;
• se mohli vracet zpátky, bohatší o věci, které nic neváží.

 

„I z toho nejvyššího vrcholu se člověk musí vrátit domů, do běžného života,“ říká horolezecká legenda.

Až se budete vracet z některé naší akce, nebo jen z obyčejné pouti nad obzor, udělejte si v prvé řadě chvíli ticha a utřiďte si myšlenky, zážitky a emoce. Řekněte si, co Vám to dalo, komu či čemu chcete vyjádřit vděčnost a co můžete předat dál, ve svém okolí.

Dobrou cestu zpátky, buen viajé!