Cesty

Osazenstvo albergue začalo vstávat teprve před osmou,  nechtěli jsme rušit a tak jsme - byť probuzeni - užívali komfortu postele. Vycházeli jsme po deváté, byli nad Grand café a na poště (Jarka odeslala balík nepotřebných věcí na poštu do Santiaga - docela užitečná služba) a z Tinea se tak dostali až po jedenácté. Žádná to škoda, protože bylo nádherné ráno. Poutnická ubytovna stojí nahoře ve svahu a od ní byl nádherný výhled na Tineo a přilehlé hory. Po propršelém dni se na nás začalo usmívat slunce, v údolí se líně rozpouštěly mlhy...

V albergue jsme měli k dispozici počítač s připojením k internetu, takže jsem ráno provedl on-line odbavení ke zpátečnímu letu. Tentokrát jsme vyrazili o hodinu dřív, tedy o půl desáté :-)

Po druhé hodině ranní začalo pršet. Spali jsme až do devíti a odcházeli z ležení o půl jedenácté, když už první déšť ustal. Krajina okolo Camina nabízela pěkné výhledy, zelené remízky, vesnice, hory na obzoru, mlhy vystupující z údolí.

Ještě za tmy vstáváme na ranní mši. Pod dojmem dostatku času budím Jarku až po tři čtvrtě na sedm, když už kolem proběhne první sportumilovný Oviedan. Nakonec odcházíme až v půl osmé (nediv se poutníku a změň smýšlení, teď je tvou souputnicí žena).

V nejbližším kostele stíháme až růženec po mši. Obcházíme katedrálu, v kostele benediktýnek jsme přítomni zpívaným ranním chválám. Nádherná chvíle. Další mši v katedrále na devátou stíháme už bez problémů, je to jen pár kroků. Na cestu se vydáváme až po půl jedenácté, ještě před tím řeším telefonát s vrchlabskou farou.

Ve 3:15 vstávám, balím věci i přístřešek. Před pátou odjíždím autobusem do Ovieda. Po cestě napůl spím a napůl se snažím zachytit přejezd horského pásma Cordillera Cantábrica (Kantaberské pohoří).

Camino primitivo zní českým uším příliš primitivně, možná proto není v našich zemích tolik známá. Ve španělštině má ale její název ještě jiný význam - primitivo znamená také původní, starý (což je vlastně základ pro chápání pozdějšího přesunu významu na primitivy = staromilce). Camino primitivo je skutečně cesta, kterou se chodilo do Santiaga de Compostela nejdříve. Odkazuje totiž k dobám objevení hrobu sv. Jakuba a k počátkům poutnické tradice v 9. a na počátku 10. století n.l.

V noci pršelo a byla bouřka. Říkám si po rozednění, jak bylo prozíravé vzít všechny věci ze šňůry na dosušení dovnitř. Když sbalím spacák, chci dát do batohu i boty. Aha, boty! Zůstaly celou noc venku! Vylívám z nich kaluž vody a směju se tomu.

Po půl šesté ráno se na celtu ozvaly první kapky deště. Všude kolem je mlha. Prší s několika přestávkami až do osmé, pak si Tek balí a jde do městečka Villafranca Montes de Oca pro vodu. Když se vrátí, znovu se rozprší, snídáme v nízkém přístřešku.

Ráno vycházíme na osmou směr směrem k vesnici Grañón. Nenarazili jsme na žádný obchod a nic otevřeného nebylo ani v dalších 4 obcích, a tak jen s ranní sušenkou a zbytkem bagety jdeme 16 km až do Belorada. Krajina je nezajímavá, zemědělská. Stoupáme do olysalých, místy poli ozdobených kopců, cestou potkáváme další vádí, tentokrát s užším korytem. Je zataženo, před polednem se ale postupně vyčasuje.