Cesty

Camino Santiago

Tisíce lidí se každoročně vydávají na cestu, aby se při pouti do Santiaga de Compostela vydali všanc horku, prachu, dešti, nepohodlí a se svými těžkostmi, ale i nadějí a svými prosbami došli do cíle. Svatojakubská cesta, "matka všech poutnických cest" má zvláštní přitažlivost - univerzální potenciál člověka oslovit, pohltit a proměnit. Setkáte se na ni s hluboce věřícími křesťany, lamači pochodových rekordů, lidmi vnitřně zraněnými i s neustále hledajícími, s obyčejnými poutníky i boháči, pro které už vydělávání peněz ztratilo svůj smysl...

Den jedenáctý

Po půl šesté ráno se na celtu ozvaly první kapky deště. Všude kolem je mlha. Prší s několika přestávkami až do osmé, pak si Tek balí a jde do městečka Villafranca Montes de Oca pro vodu. Když se vrátí, znovu se rozprší, snídáme v nízkém přístřešku.

Den desátý

Ráno vycházíme na osmou směr směrem k vesnici Grañón. Nenarazili jsme na žádný obchod a nic otevřeného nebylo ani v dalších 4 obcích, a tak jen s ranní sušenkou a zbytkem bagety jdeme 16 km až do Belorada. Krajina je nezajímavá, zemědělská. Stoupáme do olysalých, místy poli ozdobených kopců, cestou potkáváme další vádí, tentokrát s užším korytem. Je zataženo, před polednem se ale postupně vyčasuje.

Den devátý

Ráno přes osmou opouštíme albergue. Z vypraných věcí neuschlo takřka nic, venku lehce poprchává. Moderním centrem míříme na autobusové nádraží, kde Tek nachází spoj do Najery. První autobus nám ujel před nosem, další spoj jede až za hodinu. Nádraží je plné černochů a pochybných existencí, supů číhajících na znavené cestující a odložený batoh, před budovou hlídkují policisté. Střídavě prší.

Den osmý

Ráno vyrážíme ještě za tmy směr Los Arcos. Snídáme před ubytovnou, vedle je vodovod. Většina poutníků nás mezitím předchází. Cesta dál vede přes fotogenické Torres del Río mírně zvlněnou zemědělskou krajinou mezi poli a vinicemi, ubíhá nám docela rychle a po jedenácté jsme za polovinou trasy.

Den sedmý

Ráno se probouzím až před osmou, tělo si evidentně potřebovalo po včerejších 36 kilometrech více odpočinout. Za pár chvil vychází slunce, chvíli se díváme na krajinu od vrcholového kříže, pak balíme a scházíme dolů bez snídaně, nemáme už vodu.

Den šestý

V noci jsem se probudil naštvaný. Zdál se mi sen o skautské oddílové akci, kterou jsem měl na starosti a musel z ní odjet před koncem. Ostatní vedoucí přichystaný závěr vypustili jako zbytečný... vida, jaké stíny mě na Caminu dohánějí. Ráno brzká snídaně s ostatními ubytovanými, před osmou pak vyrážíme směr Alto de Perdon. Po cestě se rozhoduji, že dnešní trasu půjdu, bez náhodného výběru, právě za náš skautský oddíl.

Den pátý

V noci dvakrát pršelo, nikterak vydatně. Ráno vstáváme do tmy, balíme přístřešek. Po cestě okolo už procházejí první poutníci. Snídáme u kamenného mostu ze 12. století, během dne potkáme podobných historických skvostů ještě několik.

Den čtvrtý

Po půlnoci přicházejí z pastvin v údolí koně se zvonci na krku. Tek mě budí a plaší koně svícením čelovkou, evidentně si to namířili přímo na nás. Obcházejí nás, aby se - cinkajíce - pásli o kousek výše. Postupně se ztrácejí z doslechu, aby se nad ránem zase vrátili.

Den třetí

Po ranním vstávání do tmy přicházíme na nádraží v Bayonne. Odtud nám odjíždí regionální vlak do Combo les Bains, kde kvůli výluce přesedáme na autobus. V ranním vlaku je očividně pět dalších poutníků. Před devátou hodinou dorážíme do Saint Jean Pied de Port, výchozího místa pro Camino Frances. Je jasno, v údolích pyrenejského předhůří se povalují ranní mlhy.

Stránky