Cesty

Camino Santiago

Tisíce lidí se každoročně vydávají na cestu, aby se při pouti do Santiaga de Compostela vydali všanc horku, prachu, dešti, nepohodlí a se svými těžkostmi, ale i nadějí a svými prosbami došli do cíle. Svatojakubská cesta, "matka všech poutnických cest" má zvláštní přitažlivost - univerzální potenciál člověka oslovit, pohltit a proměnit. Setkáte se na ni s hluboce věřícími křesťany, lamači pochodových rekordů, lidmi vnitřně zraněnými i s neustále hledajícími, s obyčejnými poutníky i boháči, pro které už vydělávání peněz ztratilo svůj smysl...

Den sedmnáctý

Osazenstvo albergue začalo vstávat teprve před osmou,  nechtěli jsme rušit a tak jsme - byť probuzeni - užívali komfortu postele. Vycházeli jsme po deváté, byli nad Grand café a na poště (Jarka odeslala balík nepotřebných věcí na poštu do Santiaga - docela užitečná služba) a z Tinea se tak dostali až po jedenácté. Žádná to škoda, protože bylo nádherné ráno. Poutnická ubytovna stojí nahoře ve svahu a od ní byl nádherný výhled na Tineo a přilehlé hory. Po propršelém dni se na nás začalo usmívat slunce, v údolí se líně rozpouštěly mlhy...

Den šestnáctý

V albergue jsme měli k dispozici počítač s připojením k internetu, takže jsem ráno provedl on-line odbavení ke zpátečnímu letu. Tentokrát jsme vyrazili o hodinu dřív, tedy o půl desáté :-)

Den patnáctý

Po druhé hodině ranní začalo pršet. Spali jsme až do devíti a odcházeli z ležení o půl jedenácté, když už první déšť ustal. Krajina okolo Camina nabízela pěkné výhledy, zelené remízky, vesnice, hory na obzoru, mlhy vystupující z údolí.

Den čtrnáctý

Ještě za tmy vstáváme na ranní mši. Pod dojmem dostatku času budím Jarku až po tři čtvrtě na sedm, když už kolem proběhne první sportumilovný Oviedan. Nakonec odcházíme až v půl osmé (nediv se poutníku a změň smýšlení, teď je tvou souputnicí žena).

V nejbližším kostele stíháme až růženec po mši. Obcházíme katedrálu, v kostele benediktýnek jsme přítomni zpívaným ranním chválám. Nádherná chvíle. Další mši v katedrále na devátou stíháme už bez problémů, je to jen pár kroků. Na cestu se vydáváme až po půl jedenácté, ještě před tím řeším telefonát s vrchlabskou farou.

Původní cesta (Camino Primitivo)

Camino primitivo zní českým uším příliš primitivně, možná proto není v našich zemích tolik známá. Ve španělštině má ale její název ještě jiný význam - primitivo znamená také původní, starý (což je vlastně základ pro chápání pozdějšího přesunu významu na primitivy = staromilce). Camino primitivo je skutečně cesta, kterou se chodilo do Santiaga de Compostela nejdříve. Odkazuje totiž k dobám objevení hrobu sv. Jakuba a k počátkům poutnické tradice v 9. a na počátku 10. století n.l.

Den dvanáctý

V noci pršelo a byla bouřka. Říkám si po rozednění, jak bylo prozíravé vzít všechny věci ze šňůry na dosušení dovnitř. Když sbalím spacák, chci dát do batohu i boty. Aha, boty! Zůstaly celou noc venku! Vylívám z nich kaluž vody a směju se tomu.

Den jedenáctý

Po půl šesté ráno se na celtu ozvaly první kapky deště. Všude kolem je mlha. Prší s několika přestávkami až do osmé, pak si Tek balí a jde do městečka Villafranca Montes de Oca pro vodu. Když se vrátí, znovu se rozprší, snídáme v nízkém přístřešku.

Den desátý

Ráno vycházíme na osmou směr směrem k vesnici Grañón. Nenarazili jsme na žádný obchod a nic otevřeného nebylo ani v dalších 4 obcích, a tak jen s ranní sušenkou a zbytkem bagety jdeme 16 km až do Belorada. Krajina je nezajímavá, zemědělská. Stoupáme do olysalých, místy poli ozdobených kopců, cestou potkáváme další vádí, tentokrát s užším korytem. Je zataženo, před polednem se ale postupně vyčasuje.

Stránky