V albergue jsme měli k dispozici počítač s připojením k internetu, takže jsem ráno provedl on-line odbavení ke zpátečnímu letu. Tentokrát jsme vyrazili o hodinu dřív, tedy o půl desáté :-)
Za stálého deště jsme vystoupali sevřeným údolím, místy připomínajícím tiesňavy Slovenského ráje, až do Bodenaya. Zde pod poutnickým přístřeškem seděl příjemný starší muž - Francouz. Jsa zpola promočen, vyměnil jsem triko za tílko a vzal si návleky. Francouzský poutník odešel dřív, kolem nohou má jako sukni - nepromokavou ochranu - igelitový pytel. Jarka mu chtěla vnutit svou starou pláštěnku, když si včera koupila novou. S díky odmítl, stačí mu jeho pytel. Jarka až do La Espiny přemýšlí, komu by ji dala. V Espině jsme nakonec nenarazili na poštu, takže ji jako menší přítěž nese dál s sebou. Obědvali jsme po poledni, pod střechou jaké si zemědělské haly na balících slámy, v jedné španělské vesnici (docela by mě zajímalo, jestli naše české rčení nevzniklo od vojenských dobrovolníků za španělské občanské války).
Kousek dále, v La Perudě je u camina samoobslužný bar. Cesta vede po úbočí hřebene Sierra Tineo, stoupá a klesá. Za La Perudou je v několika kilometrech hodně rozbahněná. Na posledním úseku cesty jsme byli svědky příchodu podzimu do Astúrie*, u jednoho desátku růžence jsme zastavili a s údivem i pokorou hleděli do krajiny. Začalo velmi silně pršet, změnil se vítr a promoklé nás provázel až do Tinea. Je zde jedna nepříliš vybavená poutnická ubytovna, vzhledem k dnešnímu počasí by se kromě lavadorry hodila i secadorra.
* Možná znáte tu proměnu v přírodě, kdy se během jediného dne či noci odvane léto a přijde podzim. Každý rok je to trochu jindy a každý rok mě tahle trochu skrytá, ale zásadní proměna nepřestává fascinovat.
Na večeři jsme šli na "menu al peregrino" do jedné z místních restaurací. Setkali jsme se zde s naším spolupoutníkem - Francouzem z Bodenay. Je to velmi zajímavý muž. Jde sám z Paříže již 70. den. Býval zakladatelem stavební firmy - a ne jen tak ledajaké. V Praze stavěla např. hotely Hilton a Four Seasons. Přes vysoké postavení a zdánlivé možnosti kreditní karty působí skromně a vyrovnaně - to je Camino, zde jste poutníky. Na cestě hledá očištění, čas pro zvážení mnohých nápadů. Pokud mu zbudou síly, chce jít pěšky i nazpátek, doma dal vědět, že se vrátí do Vánoc. Strávili jsme s ním u vína část večera a vzájemně sdíleli i pohled na Nejvyššího a tradici církve.
