Ráno přes osmou opouštíme albergue. Z vypraných věcí neuschlo takřka nic, venku lehce poprchává. Moderním centrem míříme na autobusové nádraží, kde Tek nachází spoj do Najery. První autobus nám ujel před nosem, další spoj jede až za hodinu. Nádraží je plné černochů a pochybných existencí, supů číhajících na znavené cestující a odložený batoh, před budovou hlídkují policisté. Střídavě prší.
Před půl jedenáctou dorážíme autobusem do Nájery, vzhledem k počasí a okolní krajině toho příliš nelitujeme. Ve městě kupujeme bagety a vyrážíme za dalšími poutníky do kopců, západním směrem. Krajina se proměnila - je to kraj usazených permských hornin, plání, vinic a polí. Po krátkém slunečném intermezzu opět začíná poprchávat. V první vesnici za Najerou jsme něco před polednem, jíme bagetu a poslední kus salámu. O poledni se z místního rozhlasu ozývá modlitba Anděl Páně. Jen co opustíme náměstí, potkáváme několik Arabů.
Do půl hodiny se silně rozpršelo. K zemi padají provazy vody a nepromokavá bunda, ochrana batohu ani tkaná pláštěnka nemají v souboji s vodním sloupcem šanci. Po dvou kilometrech blátivou cestou zabočujeme pod dálniční most a zde čekáme, až přejde největší déšť, jsme veskrze promočení. Asi po hodině se intenzita lijáku mírní, pokračujeme v pláštěnkách dál.
Vystoupali jsme do ca 700 m k městečku Cirueña - zdá se být městem duchů. Moderní domy v několika typových variantách, golfový klub, hřiště s umělou trávou, bazén - jen nikde žádní obyvatelé. Pár ulic opravuje několik řemeslníků, neznámo pro koho. Původní ošuntělé městečko nalézáme o půl kilometru dále.
Kolem půl čtvrté docházíme do Santo Domingo de La Calzada. Město je pojmenováno po světci, který se ve vrcholném středověku staral o poutníky. Stavěl pro ně lazarety, útulny, cesty i mosty. Ve městě je rozlehlá katedrála i další zajímavé historické památky, prochází se zde hodně turistů i školní výlety. Krás si ale moc neužívám, potřebuji nutně odpočinek, chodidla pořádně bolí. Odpočíváme asi 3/4 hodiny, naštěstí přestalo pršet po třetí hodině odpolední. Připadám si, že dnes je den ztrácení. Po obyvatelích prominentního městečka duchů nacházíme za Santem Domingem most přes... no, vádí. Voda se z řeky jaksi ztratila, široké koryto je nepochybně prosté vody po většinu roku. Jen blízkost pohoří Sierra de la Demanda a balvanité málo zarostlé koryto napovídá jarnímu zavodnění.
Pokračujeme dál do Grañónu, chceme spát u balíků slámy asi 1 km od Camina, ale když k balíkům míříme, projíždí kolem starší pán a velmi ochotně nás vrací nazpět. Nemůže pochopit, že jsme nezabloudili, a popravdě se nám moc nechce vysvětlovat mu, kam jdeme a proč. Nakonec se vracíme a nocujeme ještě o nějaký ten kilometr dále na plácku před místním hřbitovem.
