Cesty

Camino primitivo zní českým uším příliš primitivně, možná proto není v našich zemích tolik známá. Ve španělštině má ale její název ještě jiný význam - primitivo znamená také původní, starý (což je vlastně základ pro chápání pozdějšího přesunu významu na primitivy = staromilce). Camino primitivo je skutečně cesta, kterou se chodilo do Santiaga de Compostela nejdříve. Odkazuje totiž k dobám objevení hrobu sv. Jakuba a k počátkům poutnické tradice v 9. a na počátku 10. století n.l.

V noci pršelo a byla bouřka. Říkám si po rozednění, jak bylo prozíravé vzít všechny věci ze šňůry na dosušení dovnitř. Když sbalím spacák, chci dát do batohu i boty. Aha, boty! Zůstaly celou noc venku! Vylívám z nich kaluž vody a směju se tomu.

Po půl šesté ráno se na celtu ozvaly první kapky deště. Všude kolem je mlha. Prší s několika přestávkami až do osmé, pak si Tek balí a jde do městečka Villafranca Montes de Oca pro vodu. Když se vrátí, znovu se rozprší, snídáme v nízkém přístřešku.

Ráno vycházíme na osmou směr směrem k vesnici Grañón. Nenarazili jsme na žádný obchod a nic otevřeného nebylo ani v dalších 4 obcích, a tak jen s ranní sušenkou a zbytkem bagety jdeme 16 km až do Belorada. Krajina je nezajímavá, zemědělská. Stoupáme do olysalých, místy poli ozdobených kopců, cestou potkáváme další vádí, tentokrát s užším korytem. Je zataženo, před polednem se ale postupně vyčasuje.

Ráno přes osmou opouštíme albergue. Z vypraných věcí neuschlo takřka nic, venku lehce poprchává. Moderním centrem míříme na autobusové nádraží, kde Tek nachází spoj do Najery. První autobus nám ujel před nosem, další spoj jede až za hodinu. Nádraží je plné černochů a pochybných existencí, supů číhajících na znavené cestující a odložený batoh, před budovou hlídkují policisté. Střídavě prší.

Ráno vyrážíme ještě za tmy směr Los Arcos. Snídáme před ubytovnou, vedle je vodovod. Většina poutníků nás mezitím předchází. Cesta dál vede přes fotogenické Torres del Río mírně zvlněnou zemědělskou krajinou mezi poli a vinicemi, ubíhá nám docela rychle a po jedenácté jsme za polovinou trasy.

Ráno se probouzím až před osmou, tělo si evidentně potřebovalo po včerejších 36 kilometrech více odpočinout. Za pár chvil vychází slunce, chvíli se díváme na krajinu od vrcholového kříže, pak balíme a scházíme dolů bez snídaně, nemáme už vodu.

V noci jsem se probudil naštvaný. Zdál se mi sen o skautské oddílové akci, kterou jsem měl na starosti a musel z ní odjet před koncem. Ostatní vedoucí přichystaný závěr vypustili jako zbytečný... vida, jaké stíny mě na Caminu dohánějí. Ráno brzká snídaně s ostatními ubytovanými, před osmou pak vyrážíme směr Alto de Perdon. Po cestě se rozhoduji, že dnešní trasu půjdu, bez náhodného výběru, právě za náš skautský oddíl.

V noci dvakrát pršelo, nikterak vydatně. Ráno vstáváme do tmy, balíme přístřešek. Po cestě okolo už procházejí první poutníci. Snídáme u kamenného mostu ze 12. století, během dne potkáme podobných historických skvostů ještě několik.

Po půlnoci přicházejí z pastvin v údolí koně se zvonci na krku. Tek mě budí a plaší koně svícením čelovkou, evidentně si to namířili přímo na nás. Obcházejí nás, aby se - cinkajíce - pásli o kousek výše. Postupně se ztrácejí z doslechu, aby se nad ránem zase vrátili.