Po ranním vstávání do tmy přicházíme na nádraží v Bayonne. Odtud nám odjíždí regionální vlak do Combo les Bains, kde kvůli výluce přesedáme na autobus. V ranním vlaku je očividně pět dalších poutníků. Před devátou hodinou dorážíme do Saint Jean Pied de Port, výchozího místa pro Camino Frances. Je jasno, v údolích pyrenejského předhůří se povalují ranní mlhy.
V poutnické kanceláři se zapisujeme mezi poutníky, zakupujeme Credential a dostáváme schematický plánek prvního dne cesty, seznam ubytoven na Camino Frances a výškové profily tras. Ještě omrknutí místní citadely (je v ní internátní škola), návštěva chrámu s modlitbou před cestou (velmi silná atmosféra) a nákup v místním Lidlu. Koupil jsem si tam sportovní šortky (bohužel velmi krátké), abych v horkých dnech, které panují a nepochybně ještě nějaký den panovat budou, nechodil v dlouhých kalhotách. V místním Boutique de Pelerinos jsou odpovídající kraťasy v cenách od 45 do 65 €. Doma jsem bohužel z důvodu úspory hmotnosti batohu nechal opalovací krém...
Vyrážíme do kopců, Pyreneje jsou před námi. Stoupání je ostré, z počátku hlavně po asfaltu. Vychází se z necelých 200 m.n.m., nejvyšší bod trasy je sedlo ve 1410 výškových metrech. Předcházíme několik poutníků, asi v 600 metrech se potkáváme s trojicí správných šedesátníků (Kanada, Holandsko, Německo). Jdou dnes jen do Orrisonu, vzdáleného ca 4 km. Bavíme se o pouti a pozorujeme orly kroužící nad vedlejším údolím.
Alberge v Orrisonu míjíme bez zastávky, kolem jedné hodiny přecházíme hranice, aniž bychom o tom věděli. Jsou značeny zvláštním systémem betonových zástěn. Krajina kolem cesty je úžasná, nepodobná čemukoliv známému z našich pohoří. Ovce i koně se pasou volně, vrcholy i stráně - až na výjimky - nejsou zalesněné. Na španělské straně lesů přece jen přibývá, buky vystupují z údolí do strání hor, stezka je dvakrát přetne. Před šestou se konečně dostáváme k nejvyššímu bodu trasy. Kousek pod sedlem potkáváme francouzský pár, kde muž neustále pouští hlasitou hudbu z telefonu. Utíkat sám před sebou na pouti do Compostely? Inu, proti gustu...
V sedle se rozhodujeme, že skryjeme batohy v blízkém lesíku a cvičně a pro radost si vystoupíme na nejbližší z hor. Výstup i návrat jsme zvládli do 25 minut, vrchol Mendimotx v 1492 metrech, tělo bez batohu pracuje jak dobře namazaný stroj. Pak už jen sestupujeme po asfaltce dolů do hraničního sedla k silnici. Kousek nad ním, za ohradou na rovince mezi stromy (od 1300 m níže je vše kolem cesty oploceno) se rozhodujeme nocovat. Uvařili jsme jídlo a zalehli, pak se ale za tmy dobývá do ohrady několik zvířat, pravděpodobně ovcí. Když je slyšet, že se dostaly dovnitř, navrhuje Tek přesun, což nakonec děláme. Uleháme na cestě pod asfaltkou, s širším, relativně rovným pláckem. Tady nás snad zvířata se zvonci nebudou v noci a ráno rušit...
