Ráno se probouzím až před osmou, tělo si evidentně potřebovalo po včerejších 36 kilometrech více odpočinout. Za pár chvil vychází slunce, chvíli se díváme na krajinu od vrcholového kříže, pak balíme a scházíme dolů bez snídaně, nemáme už vodu.
Dnes se táhneme. Villatuerta, Estella - s nádherným kostelem a klášterem sv. Petra, nákup v obchoďáku. Kupuji vložky do bot kvůli otlačeným chodidlům, ale žádná sláva to není. Teprve po jedné hodině pokračujeme dál, ale asi za 1km od města čeká na poutníky vinná fontána u proslulého vinařství v Iraché. Nedáme se moc pobízet, výborný to nápad - osvěžit a rozradostnit znavené poutníky. Jednomu kanadskému poutníkovi, co přichází k fontáně, dáváme itinerář se seznamem albergue. Hned nad vinařstvím se nachází památka národního významu - klášter Iraché. Bohužel je zavřený, probíhají zde opravy.
Na konci parného odpoledne přicházíme od Villamayor de Monjardín, vesničky na úbočí špičatého vrchu. Zde v albergue končí dost poutníků. Monjardín je jasná výzva, i přes bolavé nohy. Tek nechce jít nahoru, tak vyrážím sám - na vrcholu je starý hrad, původně pevnost Římanů. Vrchol poskytuje krásný rozhled do všech stran. Asi po hodině se vracím s nepříjemnou zprávou - poutní cesta opouští hory a vine se směrem k dalekým rovinám. V kašně na náměstí nabíráme vodu, na dvoře ubytovny nedaleko se rozložili poutníci, zní kytara, smích i družné rozhovory. Večerem pokračujeme dál, fádní zemědělskou krajinou, nocujeme na malé výšině mezi poli.
