Vstávali jsme ještě za tmy a před devátou vyrazili na cestu vzhůru. Cesta, která odbočuje nahoru ze sedla - zdá se - nevede na hřeben, a proto jsem rozhodnul o stoupání po úbočí hory vzhůru. Asi zde v tomto roce hořelo, a tak zde byl všechen pichlavý podrost spálen a dalo se postupovat vcelku dobře. Asi po půl hodině stoupání jsme narazili na úzkou cestičku, která se postupně změnila v v širší vyšlapanou cestu. Po ní jsme dorazili až na hřeben, cestou pak potkali krávy i koně se zvonci. Brzy jsme pak došli až na Camino, k jednomu z hospitálů.
Cesta se od hospitálu Fanfarón vlní po úbočí i temeni hřebene v nadmořské výšce kolem 1100 - 1200 mn.n.m. Nad sedlem Puerto de la Marta jsme vylezli k budce "nahoře na hoře", uvařili oběd a přes hodinu odpočívali a kochali se pohledem na krajinu. Výhled je odsud opravdu nádherný, všude klid, jen člověk a hory...
Od sedla Puerte del Palo cesta klesá k jedné z rozsoch a samotě Montefurado. U místní kaple jsem usnul, zatímco se Jarka myla. Lehce znaveni jsme odtud došli po temeni a úbočí břidlicového hřebene až do Berduceda. V téhle horské vesničce si podávají ruce počátek dvacátého a jednadvacátého století. Trochu z té lehce úsměvné atmosféry je konečně vidět na fotce. Potkali jsme zde opět souputníky - španělskou pětici. Po delším hledání jsme nakonec nalezli místní obchod, nakoupili a šli spát ven. Od vsi je opět vše zadrátováno, ulehli jsme na jedné z pastvin nad obcí.
Celý den vál silný vítr, ranní mraky se nicméně rozpustily a byl nádherný slunečný den.
