Vstávali jsme na sedmou a jako první poutníci opustili ubytovnu lehce po osmé. Bylo teplé ráno bez rosy, kolem ještě tma. Prvních osm kilometrů stoupání ke zbytkům hospitalu Santiago del Montouto v ca 1050 m.n.m, odpočinek. Na hřebeni jsou opět větrníky. Dole v Paradavelle nás u baru Meson zlákala nabídka černého piva. Dali jsme si ho, přikusujíc vlastní chleba a klobásu. Pivo bylo překvapivě dobré a s pobavením jsem zjistil, že ho vyrábí u nás v ČR.
Dál cesta vedla po úbočí navazujícího vápencového hřebene, za A Calzadou jsme trochu zakufrovali a nachodili nějaký ten kilometr a výškový metr navíc. Opět byl krásný podzimní den, vzduch plný pavučin, pravý příznak babího léta. Cesta do La Fontaneiry a městečka O Cadávo byla docela únavná, předcházeli jsme a opět jsme se nechávali předejít německými a španělskými poutníky, spolubydlícími z včerejšího albergue. V lese nad vesničkou Villale jsme spočinuli u patníku se 128. kilometrem. Na chvíli jsme usnul. Jarka už byla hodně vyčerpaná, takže jsme sešli je o pár set metrů níže do v areálu poutního kostelíka p. Marie Karmelské s pramenem a lavičkami. Vhodné to místo ku přespání.
