V noci pršelo a byla bouřka. Říkám si po rozednění, jak bylo prozíravé vzít všechny věci ze šňůry na dosušení dovnitř. Když sbalím spacák, chci dát do batohu i boty. Aha, boty! Zůstaly celou noc venku! Vylívám z nich kaluž vody a směju se tomu.
Výstup na hřeben nad Atapuercou je snadný, opět se vrací vápencová krajina s pichlavou trávou a keři. Fouká silný vítr a několikrát sprchne, teplota je zatím jen kolem deseti stupňů. V tomhle počasí není těžké uvěřit, že burgoské pláně jsou v průměru nejchladnějším místem Camino frances. Z hřebene je již vidět aglomerace Burgosu, zdá se být na dosah.
Pod hřebenem, vzhledem ke zmatečnému značení ztrácíme camino a jdeme nejpřímější polní cestou směr okraj města. Docházíme do Villafria, ca 8 km od centra Burgosu, asi 4 km cesty jsme ušetřili. Cesta vede vedle čtyřproudé silnice průmyslovou zónou. Většina obchodů v Burgosu je zavřená, jsou jakési svátky.
Obhlédli jsme centrum města, katedrálu, autobusové nádraží, časy mší a našli si místo na postavení přístřešku v rozhlehlém přírodním parku za městem. Obědváme a pak odpočíváme. Na osmou odtud odcházíme na mši. Vaříme poslední společnou večeři a pak se snažíme usnout před zítřejším náročným přesunem.
---
Po jedné v noci Tek stává a balí si zbytek věcí, odchází na autobus do Madridu ve 2:20. Loučíme se, děkuju mu za vše.
