Po druhé hodině ranní přišla mlha. Postupně zhoustla a zvedla se natolik, že ze stromů padal déšť a bylo nutné se přikrýt celtou. Vyrazili jsme v čas východu slunce do postupně se rozjasňujícího šedobílého prostoru. Z úhledné vesnice Castro jsme začali stoupat k sedlu Puerto del Acebo a krajina okolo se postupně vynořovala z mlhy. Opět krásný podzimní den!
Camino nás zavedlo po úbočí horského hřebene s množstvím větrných elektráren až do sedla. Hodnou chvíli jsme hleděli do členité a jasně zelené krajiny Asturie, kterému vévodí hlavní část pohoří Cordillera Cantabrica. Pak jsme plni zvědavosti, jaká že bude krajina dále, přešli sedlo a na druhé straně se objevila jiná - nová země - Galicie. Skončila krajina mnoha hřebenů a ostrých srázů hor. Před námi se ukázala úhledná, zaoblená kopcovitá a zemědělská krajina, připomínající spíš Ždárské vrchy. Pod nohama jsme zakrátko opustili břidlicové pásmo (abychomse do něj před Fonsagradou zase vrátili) a na teplém podzimním slunci a větru brzo dosušili navlhlé a promočené věci.
Bez zastávky na oběd jsme došli až do Fonsagrady, zde nakoupili jídlo a obtěžkáni taškami došli do Padrónu, do alberge.
