Po půlnoci přicházejí z pastvin v údolí koně se zvonci na krku. Tek mě budí a plaší koně svícením čelovkou, evidentně si to namířili přímo na nás. Obcházejí nás, aby se - cinkajíce - pásli o kousek výše. Postupně se ztrácejí z doslechu, aby se nad ránem zase vrátili.
Budíček v sedm, před sbalením přichází mladá sympatická Španělka (průvodkyně?) a točí si na iPhone krátký rozhovor, proč jdeme do Compostely. Na devátou jsme v Roncesvalles, čekáme hodinu do otevření poutnické kanceláře, snad tam budou mít mapy. Po otevření vyplňujeme krátký statistický dotazník a obhlížíme sortiment. Bohužel mapy nejsou praktické, to už jsou ty spíše schematické, co mám vytištěné z internetu, kvalitnější. O půl jedenácté vyrážíme dál.
V nejbližším městečku kupuji opalovací krém, spáleniny ze včerejška jsou velké a velmi nepříjemné. V obchodu nás z rádia "vítá" zpěvačka Kristina se svým Horehronie. Tak to bych ve Španělsku nečekal. Městečko Burguete má středověky charakter, kamenné domy, strouha po každé straně ulice, žádné chodníky. Za městem odbočujeme mezi pastviny. Cesta je příjemná kamenitá, dlouho sledujeme jednu z Pyrenejských rozsoch. Střídá se stoupání s klesáním, tvrdý povrch začíná působit na chodidla. Koupeme se v říčce pod Gerendiainem. Pak následuje dlouhé stoupání a ještě delší klesání po hřebeni s borovicovými lesy.
V pět hodin jsme v Zubiri, nohy bolí, těžce se chodí. Pokračujeme až do Larrasoany, před ní dlouho hledáme nocleh. Vše v dosahu několika kilometrů je ale oploceno, spát na cizím za plotem Tek nechce. V Larrasoaňe je albergue již zavřené, byť má evidentně ještě volná místa, pokračujeme tedy ještě asi 1.5 km dále, kde za tmy stavíme přístřešek. V noci pravděpodobně bude pršet.
Dnešní třiatřiceti kilometrová trasa byla na hranici únosnosti, po celodenní chůzi v sandálech jsou chodidla řádně naklepána.
