Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu? (1 Korintským 6.7)
Začátkem války na Ukrajině jsme začali prohrávat. Všichni, bez výjimky.
- bez ohledu na dočasné či trvalejší územní a politické zisky, prohrává Rusko po stránce hospodářské i lidské
- zátěž války neseme nejen my ve Střední a východní Evropě, ale začíná ji pociťovat celý svět, zatím především po stránce hospodářské. Chybějící obilí pro hladovějící Afriku, zdražující potraviny i suroviny, konec mnoha provozů ve válčících zemích...
- tato válka přináší jen Pyrrhova vítězství. Dosavadní územní zisky Ruska jsou vykoupeny nevídanými ztrátami (takové vojenské ztráty jsou od války ve Vietnamu vzhledem k délce konfliktu opravdu strašné a spíše se v této rovině konflikt přibližuje válkám novověkým), protiofenzívy Ukrajiny a území, z nichž byli okupanti vytlačeni či odešli, možná zanechá v mužích prvotní nadšení, ale už za pár dní bude ve zničených městech a vesnicích jen místo pro pláč, vztek a bezmoc...
- a samotným koncem války vše neskončí. Navrátilci z této brutální války si ponesou těžká vnitřní zranění, včetně vojáků a dobrovolníků, vracejících se do všech koutů Evropy. Zranění, zmrzačení, ožebračení, okradení, sirotci, vdovy, rodiče, co ztratili své děti, lidé bez práce a bez domova, zničená pole, zaminované zóny, zdevastované životní prostředí...
- následky války poneseme velmi dlouho, i když hlavní persona války nestiskne ve smrtelné křeči atomový knoflík. Putin zatěžuje celé generace a to i vlastního národa. Ale sebestředným deprivantům jeho formátu je to jedno...
A lid, jemuž prorokovali, bude ležet po ulicích Jeruzaléma sražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí, ani jejich ženy ani jejich syny a dcery. Tak vyleji na ně jejich zlobu.
Vyjdu-li na pole, hle, skolení mečem, přijdu-li do města, hle, zesláblí hlady; jak prorok, tak kněz procházejí zemí a nevědí si rady. (Jeremiáš 14,16 a18)
Každá válka s sebou přináší smrt, utrpení, násilí a bídu v - pro nás netušené - nezměrné míře. Válka vedená ruskou armádou pak ještě víc. Prvotní pokus o "Putinův blitzkrieg" selhal, snaha nezasahovat civilní cíle vydržela okupantům sotva pár dní. Jsme svědky brutálního násilí v míře, jež nemá v Evropě od druhé světové války obdoby.
- vysvětlující, leč nepříliš povzbudivé rozhovory k tématu masakru v Buči proběhly dne 6.4. na DVTV (s vojenským psychologem a novinářem). Poskládat si mozaiku krutosti, lidství i chyb na obou stranách je pak možné skrze svědectví obyvatelky na Aktuálně.cz.
- Putinův nohsled Lukašenko prohlásil první dny války, že nyní je to "speciální operace", za pár dní to bude jen "mlýnek na maso". Asi sám netušil, jak moc především pro ruské vojáky. Ztráty Ruska v konfliktu jsou od prvních dní obrovské (o těch Ukrajinských nemáme ověřitelné informace), ale ruská vojenská mašinérie stále spoléhá na Stalinovu taktiku ze II. světové války - "Nás mnogo". Bez ohledu na mladé odvedence, na ztráty běžných vojáků v poli. Strašlivá neúcta k vlastním lidem pokračuje i více jak měsíc od začátku války v přímém přenosu. Hlavně, že "speciální operace" probíhá podle plánu...
- chtělo by se věřit, že všechno to zabíjení a ničení ze strany Rusů je jen vedlejším efektem ruské nafoukanosti a "přitroublosti", možná ještě efektem letité ruské propagandy. Ale stále další odhalené masakry, mučení a bezcitné zneužívání civilistů svědčí spíše o těžkopochopitelném kalkulu. Ruská armáda se rychle přibližuje Wehrmachtu čtyřicátých let.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu.
Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé. (Žalm 51, 3-6)
Nezní to lehce, ale bohužel jsme spoluviníky strašných událostí, které se nyní odehrávají nedaleko našich hranic. Jsme spoluviníky za masakry, bombardování a nevybíravé odstřelování vojenských i civilních cílů, za bezcitné ničení civilní infrastruktury.
- předválečnou situaci na Ukrajině a myšlenkové pochody ruských politiků jsme podcenili, ostatně, jako velká část politiků. Možná nás nezajímala - na zamrzlé vojenské konflikty Ruska s jeho sousedy už jsme za léta docela zvyklí. Až na výjimky se Ukrajině nedostalo občanské podpory a Rusku signálu od obyčejných lidí, že válku a násilné řešení nároků odmítají.
- děsivá situace v Mariupolu bohužel není v kontextu postupu ruské armády tolik překvapivá. Naše vlády si zavíraly oči, když Putinova vojska, spolu s armádou "řezníka" Bašára Asada srovnávala se zemí syrské Allepo. Když se proti vojákům i civilistům používaly barelové bomby a kazetová munice, když se ostřelovaly nemocnice a kryty civilistů. Nebyly jsme dostatečně slyšet a nevyvinuli tlak na ekonomickými a geopolitickými zájmy svázané vlády. Protože to bylo daleko? Protože se zasahovalo proti těm "hrozným islamistům"? Kde je vnímání jedinečnosti každého člověka?
Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev! Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.
Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé. (Žalm 139, 19-22)
Nezměrná brutalita a obrovská neúcta Rusů ke všemu ukrajinskému vyvolávají zákonitě a bohužel protitlak. Je náročné udržet si odstup a nehodnotit paušálně. O to více pro lidi, kterým válka vzala blízké, domy, roky práce a úsilí.
- "Je to strašné, co udělali. Ne, nemůžeme brát zajatce." (jeden z členů ukrajinské domobrany v Buči)
Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli. (Žalm 59, 13)
Válka v mnoha ohledech velmi přesvědčivě odhaluje naše myšlení, očekávání i informační zdroje. Je velmi snadné uvěřit lžím nebo je pokládat za vlastní touhy po lepším světě. Některé informační bubliny, v jejichž členství jsme se i prostřednictvím sociálních sítí za léta zabydleli, praskly, další ale stále fungují. Strach pohlédnout pravdě do očí a přiznat si dlouhodobé obluzování dezinformačními zdroji ovšem bude u mnohých silnější, než touha po pravdě.
- Rusko není žádný "spasitel" zkaženého západního světa. Ano, západní civilizace je v mnoha ohledech dekadentní, bláznivá, sebestředná a nadmíru pohodlná. Ale Rusko není žádný strážce křesťanských hodnot, což ostatně dosvědčuje diametrální rozdíl mezi vystupováním papeže Františka a patriarchy Kirilla v průběhu války. Rusko je maximálně strážcem "starých hodnot a pořádků", je-li tím myšlena korupce, touha po moci, udavačství, seznamy "zrádců", vraždění nepohodlných osob doma i v zahraničí, potlačování opozice, nestátních médií i lidskoprávních organizací, šíření lží, konspirací a "z prstu vycucaných" narativů.
- řeči o bitvě "dobra" a "zla", které se odehrává mezi Ruskem a "zkaženým Západem" a "rozhodující bitvě na Donbase" jsou pak už čistou pohanskou mytologií.
- bylo docela děsivé slyšet několik dní po vypuknutí války z úst jednoho církevního představitele argumenty na podporu ruského postupu vystřižené jak z proruských dezinformačních webů. Část církve, ve strachu z modernity a náročných "kulturních zápasů", raději vložila hlavu do tlamy jiné šelmy.
- je zajímavé sledovat českou "alternativní" scénu a její prvotní zděšení, papouškování prokremelských stanovisek a pozdější částečnou konsolidaci a nové pokusy o rozkládání občanské angažovanosti na pomoc Ukrajině. Zajímavě se v tomto profiluje i antivakcinační scéna, kde se větší část odhaluje jako pomahači ruských narativů. Dělají to z přesvědčení nebo z neznalosti?
- když po prvním obsazení Donbasu před osmi lety přednášela po republice Alexandra Alvarová o nebezpečí ruského plíživého vlivu, používání dezinformací a prorůstání do mnoha míst společenské scény, dostalo se ji většinou výsměchu. Dnes se to ukazuje jako pravda, kterou jsme nechtěli vidět...
Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?" Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. (Žalm 73,11-12)
Zastavit válku bez obětí a ztrát by bylo krásné. Ale až na výjimky se to nedaří. Velká část naší společnosti, mecenášů, obchodníků, firem se zachovala s příkladnou obětavostí a poskytla a často stále poskytuje finanční i lidskou podporu Ukrajině i jejím uprchlíkům. Část firem u nás i v zahraničí pochopilo, že zůstávát za dané situace v Rusku, vydělávat tam peníze a platiti Putinovi daně není morálně obhajitelné. Někteří podnikatelé a firmy narychlo, jiné s odstupem, odepsali milionové investice a majetky. Další se ale snaží dělat, jako že se jich válka netýká. Strkají si "hlavu do písku", o svých exportech mlčí nebo se obhajují slovy o nutnosti "chránit obyčejné zaměstnance" (obyčejní civilisté zabíjení z "dotovaných" raket a dělostřelecké munice ochranu nepotřebují?). Byznys jako celek bohužel výrazně pokulhává za odhodlaností obyčejných lidí i politiků.
Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí (Žalm 30, 12)
Za vším tím bolem, zmarem a smrtí ale vyvstává naděje. Přímo se dere ven, zjevně i skrytě. Ne, nevíme, jestli to dobře dopadne. Ale máme naději, nemůžeme jinak.
Ilustrační fotografie ukrajinských občanů ze sociální sítě Telegram, vyhledáno přes Liveuamap.com